Keřovitě rostoucí šalvěj vytváří dlouhé odspodu dřevnatějící až 50 cm dlouhé výhony. Na přelomu června a července rozkvétá fialkově zbarvenými květy hluchavkovitého tvaru. Listy jsou velmi dekorativní - šedozelené, ochloupené, asi 5cm velké, elipčitého tvaru se žlutým nepravidelným okrajem. Celá rostlina je velmi aromatická. Používá se jako koření do nejrůznějších jídel. Velmi dobře doplňuje pokrmy ze zvěřiny a ryby. Neopomenutelné jsou také její léčivé účinky. Hlavní užití je jako desinfekce při zánětech nebo poranění například v ústní dutině. Také zmírňuje kašel a zlepšuje trávení. Silice samotná je pak hojně využívána díky své vůni v kosmetice či potravinářství. Působí blahodárně při poštípání hmyzem. Lze ji používat jako koření, ale mnohem častěji je pěstovaná pro zajímavě zbarvený list jako okrasná rostlina například v kombinaci s jinými barevnolistými šalvějemi (šalvěje ´Purpurescens´, ´Tricolor´).
Šalvěj není náročná na živiny ani stanoviště. Hodí se do trvalkových výsadeb, štěrkových záhonů, kde vhodně doplní další xerotermní vegetaci. Lze ji pěstovat i v nádobách. Vyhovuje jí dobře osluněné stanoviště. V polostínu hůře kvete a její aroma není tak silné jako na plném slunci. Substrát by měl být propustný spíše suššího charakter. Vzhledem k jejímu středomořskému původu není nutné ji příliš zalévat. Na zimu je vhodné rostlinu přimulčovat nebo přikrýt chvojím.