Skalničky jsou značně velká skupina rostlin, zahrnující rostliny horské i nížinné, hajní, cibulnaté i sukulentní a v neposlední řadě i nízké formy listnatých a jehličnatých stromů a keřů. Součástí skalek bývají i vodní plochy, a pak to mohou být i rostliny vodní či mokřadní. Pojem skalničky je tak trochu umělý a souvisí se způsobem pěstování a umístění v zahradě. Možností, jak tyto rostliny úspěšně pěstovat, je celá řada, záleží na podmínkách, jaké máme na zahradě. Je mnoho druhů, a to především z řad pravých alpinek, které bez alpinkového skleníku nebo podobného zařízení, které chrání rostliny před zimním vlhkem na zahradě, jen stěží udržíme. Zde je na místě říci, co jsou to „pravé alpinky". Alpinky spojují především stanovištní nároky a prostředí, kde rostou. Alpinky nalezneme ve vyšších nadmořských výškách, alpínských loukách, ve spárach skal a na horských suťovištích, v převážné většině nad hranicí lesa. Tyto vysokohorské rostliny patří v kultuře k těm nejnáročnějším. Vysoká míra slunečního záření, včetně záření ultrafialového, velké proudění vzduchu a jeho vyšší vlhkost a v neposlední řadě i mnohem nižší letní teplota, to jsou hlavní problémy, se kterými se při pěstování v nízkých nadmořských výškách našich zahrad potýkáme. Je na místě říci, že u řady druhů je pěstování v podmínkách našich sbírek téměř nemožné.
Avšak během letošní zimy (2013-2014) se budeme snažit u každé skalničky (pereny),které máme v katalogu a možná ještě nějaké přidáme, napsat návod na výsadbu a pěstování, či zálivku nebo řez.
Zde jsou nejzákladnější způsoby pěstování:
Dianthus – hvozdík
Vyhledává světlá, osluněná místa bez zástinu vyšších rostlin. Objevit ho můžeme na travnatých stráních, ve štěrbinách skal a na zarostlých sut‛ovištích, ve světlinách mezi kosodřevinou, vždy v doprovodu nízké bylinné vegetace. Dává přednost půdám humózním a mírně vlhkým. Podkladní horninou je výlučně vápenec nebo dolomit. Roste od podhůří do cca 2000 m.n.m. Na některých lokalitách je velmi hojný.
Vytrvalá, trsovitě rostoucí bylina vysoká 10-30 cm. Lodyha vystoupavá s 1-2 květy na krátkých stopkách, výjimečně mohou být až čtyři. Kališní lístky hnědofialové, korunní plátky na koncích ostře zubaté, v odstínech růžové s tmavými proužky, které mohou u některých rostlin chybět. Velikost květů do 20 mm. Kvete od června do srpna.
Soldanella – třapatka
Vytrvalá bylina, vytvářející v zemi plazivý oddének z něhož vyrůstají bílé kořínky. Ty jsou jedním z rozlišovacích znaků. Druhým, spolehlivě rozlišovacím znakem jsou lysé lodyhy, nesoucí okrouhle ledvinité, kožovité listy. Jejími nejblíže příbuznými a velmi podobnými jsou dřípatka uherská (Soldanella hungarica) a i u nás rostoucí dřípatka horská (Soldanella montana), která se liší právě řapíky listů s až 1 mm dlouhými žláznatými chloupky. Dřípatka karpatská je droboučká rostlinka dorůstající výšky kolem 10 cm. Lodyha je přímá, bezlistá, nesoucí nejčastěji tři sotva 1 cm velké, nící, dřípaté, modrofialové kvítky. Květy jsou oboupohlavné. Plodem je tobolka. Začíná kvést velmi brzy z jara, většinou ihned po roztání sněhu. V přírodě slovenských hor je to od dubna do července.
Adonis vernalis - hlaváček jarní
Hlaváček jarní má svůj hlavní areál výskytu na východ od našich hranic. Ve střední a jihozápadní Evropě se vyskytuje na nemnoha lokalitách. V České republice jen v teplejších oblastech, a to především v Českém středohoří, Českém krasu a na Jižní Moravě. Roste na výslunných stepních stráních, pastvinách, při okrajích křovin a ve světlých šípákových doubravách. Dává přednost sprašovým půdách.
Vytrvalá bylina, 15 - 40 cm vysoká. Lodyha přímá, nevětvená nebo jen málo větvená, listy pouze lodyžní, zpeřené v čárkovité lístky. Květy jednotlivé, velké, 5 - 8 cm v průměru, zlatožluté, korunních lístků 10 - 20. Roste trsovitě, je to nezaměnitelný druh naší flóry. Kvete v dubnu a květnu. Plodem je nažka. Celá rostlina je jedovatá.
Saxifraga – lomikámen
Vytrvalá, trsnatá bylina, 5-20 cm vysoká. Husté, čárkovité listy na vystoupavých lodyhách jsou až 25 mm dlouhé, lysé a docela dužnaté. Celkový vzhled a dužnatost listů by jistě potěšil leckterého sukulentáře, rostliny však mají zcela rozdílné ekologické nároky. S. aizoides roste sice i na skalách a ve skalních štěrbinách, ale na vlhkých a od slunce odkloněných místech. Častý je též na prameništích a v okolí horských ples. Podkladní horninou je většinou vápenec. Barva korunních plátků je nejčastěji žlutá s přechodem až k oranžové, s červenými tečkami, někdy ale i bez nich. Kvete v létě, od června do září. Plodem je tobolka s velkým počtem velmi drobných semen.