Už samo slovo „čaroveník“ zní tajemně, nadpřirozeně, jako by bylo spojeno s temnými silami, s čarováním. Čarověníkem se v odborné literatuře označuje dřevina, která vznikla určitou mutací původního druhu. V praxi to znamená, že se na jehličnanu (ale i na některých listnáčích) začne některá větev chovat úplně jinak než ostatní. Často roste hnízdovitě, hustě, výhony ani jehličí (nebo listy) nedosahují normálních rozměrů, které jsou typické pro druh. Je to prostě zakrsle rostoucí větev na jinak normálně rostoucím stromu. Sběratelé a pěstitelé novinek po těchto mutantech přímo prahnou, protože tato mutace je většinou trvalá. Tímto způsobem byla rozmnožena a do kultury uvedena řada novinek (českých i zahraničních) jehličnanů.
Rozmnožování čarověníků je práce zdlouhavá a často nejistá. Na začátku je vlastní hledání čarověníku v lesích, parcích nebo soukromích zahradách. Tvorba čarověníků není pravidelná a běžná ani pro každý druh, ani pro každou oblast pěstování. Může být ovlivněna geneticky např. mechanickým poškozením výhonu nebo chemicky působením exhalacím. Náročnou, ale vzrušující prací je potom najít způsob, jak se k čarověníku dostat zvláště je-li například 20m nad zemí. Jedním z nich je jeho sestřelení. I když se podaří čarověník dostat dolů, neznamená to ještě, že je vyhráno.
Některý čarověník je životaschopný, jiný ne. Některý roste jen na mateřské větvi a při oddělení a pokusu o vlastní existenci odumře, jiný po řízkování nebo roubování schopný samostatného života. A to je úspěch. Je-li i nadále schopný i dalšího množení, může z něj po letech zkoušení vzniknout nový kultivar, který musí být botanicky popsán. Pokud tedy objevíme v katalogu nebo v jiné literatuře kultivaru zkratku WB, pak jde o čarověník. Zkratka WB jsou začáteční písmena anglického termínu Witches Broom, což je mezinárodní označení pro čarověník.
Zdroj: Jehličnany pro zahrady a skalky 2., přepracované vydání.